Drátem do Voka

Článek nemá hlavu ani patu... dlouho sem se k tak veselému blábolu nedostal... jediný logický závěr je ten, že existuje jakýsi Petr Johan, který má potřebu se vycukat a místo aby se vycukal, píše politické pseudokomentáře o tom, že se chtějí vycukat všichni ostatní, protože on je přeci nad věcí. V závěru nezapomene naznačit, že nadpis jeho článku je dobrá hláška a že ho má malýho.

Kdo se chce pobavit, může zde: http://johan.blog.idnes.cz/c/265670/Rudooranzova-masturbace.html

Albertová svejma kozama ucpala průchod mezi arabskou čajovnou a tureckym hajzlem, její mezinoží antikomunista z levicových Haló novin a zuřivě líže. Pepíček se snaží projít a když je i po půl hodině neúspěšný, prohlásí: "Když sebou hodíte, stihnete třetí světovou válku. Zaútočí na nás hordy okupantů a do prvních linií vyšleme nejčechovatější Čechy ze všech, budoucnost našeho národa – cikány a anarchisty."
Albertová: "Áááá, nepřestávej, nepřestávej!"
Pepíček: "No a pak ty okupanti postřílej všechny cikány a anarchisty. Ale to už nebudou okupanti, ale osvoboditelé"
Albertová: "Přitlač, přitlač!"
Pepíček: "Potom zastřelej taky všechny trockisty a pseudohumanisty"
Albertová: "Už budu, už budu!"
Pepíček: "Ach jo, tak i vypatlaný studentky sociologie. Můžu už projít?"

Pittsburské nádraží se černalo lidmi. Vjíždějící naftový vlak Pensylvánské železnice jel krokem. Ze 36 cisternových vozů zbyly za lokomotivou již jen čtyři. Ostatní byly cestou na malých stanicích vzbouřenými železničáři, traťovými dělníky a nakládači odpojeny. Převrhli je a zapálili. Teď tyto vozy blokovaly trať. Signalizační zařízení nefungovalo. Strojvedoucí a černošský topič se na sebe tázavě podívali. Nedalo se projet až k rampě. Uzavřeli páru a zastavili stroj. A ihned byli uchopeni tvrdýma rukama a strženi ze svých míst.
"Svažte je, stávkokazy!" křičel pronikavý hlas.
"Lynčujte je!" znělo temnou ozvěnou v davu.
"Nechte nás přece vysvětlit, jak to vlastně je!" Topič, velký ramenatý muž, postavil se před strojvůdce, aby ho ochránil.
"My nejsme stávkokazi, my jsme nevezli žádnou naftu..."
"Žádnou naftu? Je tam snad struska v těch kotlích? Ven s tím!"
A opět se hrozivě zvedly pěsti.
Topič se nutil do smíchu. "To jsme snad měli jít z Pitholu do Pittsburku pěšky, abychom mohli být u stávky?"

TAJNÁ SMLOUVA
Pomocí kapitálu jiných lidí, jejich pracovním úsilím a nápady se z Johna D. Rockefellera stal skutečný byznysmen. Cítil se dost silným, aby vyjednával s víceprezidentem malé Pobřežní a michiganské jižní dráhy o příštích nákladních tarifech. Zlí jazykové později tvrdili, že za zavřenými dveřmi se jednalo o tajných rabatech, a nikoli o přednostních tarifech.
Báječně prosperující chod obchodu dal Rockefellerovi roku 1870 podnět k tomu, aby podnik – potřetí za osm let – přeorganizoval, zvětšil a přivedl k vyššímu výkonu. Statut nového podniku zněl: "Výroba petroleje, jakož i obchod s naftou a jejími vedlejšími výrobky". Chvályhodný úmysl posloužit zákazníkům petrolejem a mazacími oleji stejné jakosti jako dříve, do jisté míry standardní, byl patrně "kmotrem" firemnímu jménu The Standard Oil Company of Ohio. Ve skutečnosti je Rockefeller vzal, aniž se ptal, od svého pittsburského konkurenta Charlese Lockahrta. Stojí za zmínku, že se tenkrát stříbrný peníz jmonoval "standard-dolar". Kapitál nové společnosti Standard činil jeden milion takových "standard-dolarů", v 10 000 kusů 100standarddolarových akcií Standardky. John D. si z toho zajistil 2667 podílů, Flagel, Andrews a bratr William dostali po 1333 podílech, Harkness 1334 kusů a dalších tisíc dostal dosud nezávislý rafinér v Clevelandu. Zbytek převzala stará firma Rockefeller, Flagler and Agrews, ve které měl John D. i nadále hlavní slovo. Tak se Rockefeller postaral, aby akcie společnosti Standard zůstaly ve spolehlivých rukách.

Pár fotek z prvního máje na Výstavišti v Praze

DYNASTIE ROCKEFELLERŮ
Mladý muž s pokřivenými ústy a pichlavýma očima v bledém obličeji, který nyní vstupuje na scénu, tj. do pensylvánského pirátského skladu petroleje a whisky, netušil zprvu nic o úloze, jež mu byla osudem přiřčena. Bylo mu dvacet pět let a již byl spolumajitelem firmy Clark and Andrews v Clevelandu. Se jměním asi 50 000 dolarů byl přes své mládí počítán k nejúspěšnějším obhchodníkům rozvíjející se průmyslové a obchodní metropole u Erijského jezera.
Jeho jméno? John Davison Rockefeller, syn Velikého Billa, obchodníka s koňmi – Williama Averyho Rockefellera. Jěště v krátkosti o původu mladého Rockefellera: Když se roku 1722 Rockefellerové přistěhovali z německého Sagendorfu do Ameriky, přispěli předkové rodu po meči svou chutí k cestování a předkové po přeslici svou neobyčejnou plodností ke kolonizování Nového světa. První ratolest, která vzbudila místní pozornost, byl Godfrey Rockefeller, dědeček Johna D. Rockefellera. Ač se o něm říkalo, že to bych chudý opilec ošklivého vzhledu a hrubého chování, přece jen to dotáhl na šerifa Velkého Barringtonu. V manželství s Lucií Averyovou měl deset dětí.